U většiny typů podlah je nutné provádět časté dilatace podlah v ploše. Například u betonových podlah na bázi cementu je nutné provádět dilatace topných okruhů v rámci jedné místnosti nebo vytápěnou plochu od nevytápěné. Také u větších místností je nutné betonové podlahy často dilatovat. Anhydritové podlahy jsou na tom ale jinak. Reakce pojiva (anhydritu) s vodou je tak mírná, že dilatace se provádějí jen vyjímečně.
Dilatace anhydritových podlah v ploše, resp. podlah se provádí z několika důvodů. Jedním z nich je smrštění materiálu v závislosti reakce pojiva s vodou. Anhydrit v porovnání s cementem téměř nereaguje změnou velikosti a tak je možné provádět i velké plochy bez dilatací. Podle doporučení výrobců je to 600 m2 pro plochy bez podlahového topení. Prováděli jsme ale i větší plochy na přání zákazníků a to 1 800 m2. Bez jediné dilatace, bez jediné prasklinky.
Je však nutné dodržovat maximální dilatační poměr. Ten by neměl přesáhnout 3:1 podle většiny výrobců. Máme vyzkoušený poměr i 5:1.
V porovnání s betonovou podlahou poskytuje anhydritová podlaha možnost realizace bezespárých podlah. Ty jsou často vyžadovány např. jako podklad pro epoxidové lité podlahy.
Co je dilatační poměr? Je to poměr šířky a délky místnosti - např. místnost 8*4 m = poměr stran 2:1, anebo např. chodba 10*1,5 m = poměr stran je 6,7:1. |
Dilatace ve dveřích, i přesto že to není nezbytně nutné, doporučujeme provádět až po zhotovení anhydritové podlahy a to i v případě podlah s podlahovým topením. Místa v přechodech se nařezávají do hlouby cca 10-20 mm. Anhydritová podlaha pak praskne v zeslabeném místě a nehrozí tak poškození finální vrstvy. Většina zákazníků ale dilatace neprovádí.
V případě bytů je pak vhodné provést klasické dilatace s měkkou vložkou. Stačí tak provést jen u hlavních dveří bytu. Snižuje se tak hlučnost vně bytů.
JaZe©2010-2014